Dlouho jsem nepsala žádný článek na svůj blog. Ne snad proto, že by mne nenapadala témata, jako spíš pro hektičnost a stálý příliv nových klientů, kteří řešili různorodé problémy. Rozhodla jsem se, že začnu o těchto tématech, které se mnohokrát opakují, opět psát.
Dlouho jsem rozmýšlela, jak dát toto téma do slov. Nenapadalo mě, jakým způsobem sdílet vlastní zkušenost a spojit ji se zkušeností druhých lidí. Jak popsat důležitost jinakosti každého z nás a jak vyzdvihnout potřebu odvahy, která nás popohání vpřed. Jedná se o téma “ČERNÁ OVCE RODINY.”
Jednoho dne jsem se probudila a právě v ten den přicházela mnohá znamení. Proč se tomuto tématu věnovat? Co tím chci sdělit ostatním? Jak vyjádřit důležitost každého jedince a především jeho každodenních rozhodnutí? Nakonec jsem narazila na krásný popis od Berta Hellingera, což mne podpořilo k tomu, dát vše do slov.
Určitě to každý z nás zná a zažil situaci, kdy má pocit, že je v rodině za černou ovci, za někoho, kdo “nejde s davem”, kdo nectí rodinnou tradici, či ideologii a chce věci dělat tak trochu jinak. Ti z vás, kteří to zažili, mi jistě dají za pravdu, že jít si za svými názory napříč celou rodinou a to ve chvíli, kdy jsou diametrálně odlišné, než názory druhých, není vůbec jednoduché, ba dokonce je to i velmi náročné.
Do dnes si vybavuji, jak se ve mne všechno pralo. Emoce, rozhodnutí, zodpovědnost, jinakost a mnohé další. Potřeba dělat věci tak, jak je cítím, ale strach z toho, že je to něco úplně jiného než to co cítí druzí. Obava z toho, že nevím co je správně, strach ze zodpovědnosti udělat rozhodnutí jen na základě svých pocitů. Absolutní nepřijetí mé ideologie, potřeby udělat to jinak, potřeby prosadit si svůj, i když z pohledu druhých šílený názor, nedůvěra ve mne. Bylo to těžké, nebudu lhát, avšak kdybych již tenkrát tušila, co všechno to může přinést, cítím, že bych byla v mnohém víc odvážnější a průbojná, ale všechno se děje tak jak má, v ten správný čas, proto nelituji své cesty a každému z nás přeji, aby našel tu svou, bez ohledu na to, kam jdou ostatní.
Když jsem byla v posledním ročníku výcviku, očekávala jsem, že to je konec mé cesty napříč konfrontací s nastavením mé rodiny. Tehdy mi můj výcvikový lektor sklonil poklonu za způsob, jakým jsem cestu ušla, za dlouhých pět let práce s tím, abych mohla přijmout sama sebe především proto, jak moc se liším od ostatních, od všech členů rodiny. Tehdy jsem ale stále žila v iluzi i přesto, že cítím, že jsem byla na dobrém místě, s dobrými lidmi a vše mi ukazovalo, kam mám jít dál, ještě jsem nebyla u konce. Stále jsem se cítila jako “exot”, někdo, kdo je divný, jiný, ale snažila jsem se to přijímat již jinak než dřív. Dodnes slyším větu, kterou mi, dnes již můj kolega řekl: “Jednoho dne se otočíš, už jako stará dáma, babička, obklopená všemi těmi, kteří Tě milují. Svými dětmi, vnoučaty, pravnoučaty, přáteli i životní láskou. V tu chvíli oceníš nejen Ty, co vše jsi způsobila tím, že jsi se vydala jinou cestou a udělala jsi věci a důležitá rozhodnutí jinak, než by udělali druzí a co úžasného to přineslo. Uvědomíš si, že každá prožitá bolest a každá oběť, kterou jsi přinesla, nebyla nadarmo. V ten den si všichni řeknou: “Jó, ta naše báby Verča, ta se rozhodla mít a žít věci jinak a ukázala nám všem, že stojí za to jít si cestou, o které si myslíme, že je pro nás ta správná a pravá, bez ohledu na to, co si říkají druzí, jak moc nás odrazují a jak moc s námi nesouhlasí a odsuzují nás. Díky ní vymizela stará rodinná přesvědčení a špatné vzorce, každý mohl svobodně žít bez okovů rodinného zatížení.”
Přesně tato slova vystihují to poselství, které přináší naše rozhodnutí mít život takový, jaký ho chceme mít. Stačí se rozhodnout. Nikdy nevíme, jak moc je naše rozhodnutí důležité nejen pro nás, ale pro životy ostatních, pro celé generace. Máme-li strach, strach udělat něco jinak, zkusme si uvědomit, co úžasného nám to může přinést, s pokorou přijmout vše co nám to může vzít a pokud i přesto cítíme, že to chceme udělat, udělejme to. Není čas ztrácet čas. Na konci života totiž většina z nás nelituje toho, co udělala, ale lituje především toho, co neudělala.
Jinými slovy, s trochou parafráze Berta Hellingera, jsou “černé ovce” vlastně prvními osvoboditeli svého rodu. Jsou to první rodinní příslušníci, kteří se nepřizpůsobí rodinným pravidlům nebo tradicím, ti, kteří se neustále a pořád, napříč svým životem, snaží udělat revoluci v přesvědčení. Jsou to ti, kteří volí náročnou cestu v rozporu s dobře postavenými stezkami rodinných linií, ti, kteří jsou kritizováni, souzeni a dokonce i odmítáni na základě toho, že se rozhodli mít jiný život, než žili generace před nimi. Jsou to právě oni, kteří jsou předurčeni, povoláni k osvobození rodiny od opakujících se vzorců, které frustrovali a stále frustrují celé generace. Tyto tak zvané “černé ovce”, ti, kteří nesedí, ale konají změnu, ti, kteří mají odvahu učinit povstání, skutečně napravují. Detoxikují a vytvářejí nové vztahy. Stabilní a funkční větve rodinného stromu. Nespočet neskutečných tužeb a přání, zničených snů, frustrací a nerozvinutých talentů našich předků se projevují právě touto vzpourou. Vzpourou jednoho jedince, který se rozhodl mít to jinak! Je jasné, že pro setrvačnost rodokmenu, udržení věcí, které byli “funkční” z pohledu rodu, protože nebyli proměnné. Byl to druh stability pro neudržení neutrálu i přesto, že je v něm velká dávka toxicity a toxický průběh je brán jako norma rodu. Bude velmi náročné splnit úkol, který je rebelský, velmi náročný a může být téměř ve všech oblastech protichůdný s přesvědčením rodiny napříč celými generacemi.
Přestaňte o sobě pochybovat a naopak se snažte vyzdvihnout svoji osobitost, pravdivost, jinakost, stejně jako nejcennější květ rodinného stromu. Být černá ovce rodiny je totiž velmi důležitá role, která přináší osvobození a to nejen nám samotným. Jsi snem a nesplněným přáním všech svých předků, kteří neměli dostatek odvahy udělat věci jinak! Pokud děláš vše tak jak cítíš, v lásce, pokoře, víře, i přesto, že ostatní to tak necítí, setrvej, protože právě Ty jsi ten, kdo může něco změnit. Svoji změnou můžeš pomoci nejen sobě, ale také v proměně druhých a staneš se tím, kdo zahájí změnu a přinese slunce do zamračených dnů všem generacím.
